...
Obec Kuks

Historický lázeňský areál

Velkolepý projekt tvorby lázeňského areálu s mnoha uměleckými díly, citlivě zakomponovaný do krajiny, vypracoval zřejmě italský architekt G. B. Alliprandi na objednávku hraběte F.A.Sporcka. Areál byl koncipován zrcadlově, na ose kolmo přetínající řeku Labe. Stavby na levém břehu byly určeny společenskému životu, opačný břeh patřil záležitostem spíše duchovním. Po dokončení lázní je evropská šlechta řadila mezi tři nejslavnější v tehdejší Evropě. Kuks se stal brzy stejně slavný jako lázně Cáchy a Baden Baden.

První stavbou byla kaple Nanebevzetí Panny Marie z roku 1697, která nahradila starší stavbu nad pramenem vody. Pro časté návštěvníky nechal hrabě Sporck postavit v roce 1699 hostinec „U zlatého slunce“, který sloužil s pozdější přístavbou ještě donedávna jako obecní škola. Ve stejné době přibyl most přes Labe a pod schody Dianina lázeň. Před hostincem byla vodní nádržka a u ní zasazeny v roce 1732 dvě lípy, dodnes tu rostoucí.
V roce 1700 mohli hosté obdivovat letohrádek a veliký holubník a každým rokem pak přibyla další stavba. Nejdříve větrný mlýn v prostoru dnešního hřbitova, který čerpal ze studny vodu k zalévání zahrady. Pak dřevěné divadlo (v prostoru blízko dnešní školy) o rok později závodiště na pravém břehu Labe. V nádherně upraveném divadle vystupovaly divadelní a operní soubory světové úrovně. V roce 1724 zde zahájila svá představení první italská operní společnost na českém území. Nedaleko divadla ukazovaly v samostatném stavení čas hodiny, na nichž se pohybovaly figurky, které představovaly biblické příběhy.
První kamenný lázeňský dům byl postaven v roce 1704 v místě nad dnešním kaskádovým schodištěm. Smělá stavba tak nahradila prozatímní dřevěný objekt. Spodní část lázeňského domu byla upravena na lázeň s dvanácti koupelnami. V horní části byl bohatě zdobený sál s komnatami po stranách, odkud se vycházelo na promenádní arkády s překrásnou vyhlídkou do údolí. V druhém poschodí sídlila část roku hraběcí rodina, proto byl lázeňský dům od té doby nazýván zámečkem.
Skutečný zámek byl dokončen až v roce 1710, vpravo od hostince U zlatého slunce. Od dvouposchoďového zámečku dolů směrem k řece vedlo monumentální schodiště se širokým kaskádovitým zábradlím. Voda tryskala z lastur v rukou pískovcových plastik Tritonů a dolů zábradlím tekly vodopády pěnící se vody. (Schodiště je nyní citlivě zrestaurované.) Po obou stranách schodiště se rozebíhaly promenádní zahrady s květinami, stromy a upravovanými keři. Obě zahrady doplňoval vodotrysk a sochařská výzdoba s nejvíce obdivovanými sochami Diany a Aktaiona.
Pod schodištěm se nacházelo široké prostranství vydlážděné kamennými deskami. Tam se scházela společnost ke koncertům, tanci a jiným zábavám. Od tohoto prostranství vedly ve dvou obloucích kamenné schody až k řece. Schodiště uprostřed doplňovala kamenná nádržka se sochou Polyféma. V ústech držel píšťalu a v zádech skrýval hrací přístroj poháněný protékající vodou. Na návštěvníky, které přivábila melodie, pro obveselení občas vystříkla z kolem rozložených lastur voda. Výzdobu schodiště doplňovaly sochy symbolizující roční období – Venuše jaro, Ceres léto, Bakchus podzim a Saturnus zimu. Dnes jsou ke zhlédnutí v Galerii F. A. Sporcka v hospitalu.
Pod terasovitými zahradami byly postaveny čtyři domy pro lázeňské hosty, které stojí dodnes. Jen okolní terén nyní leží mnohem výše nad řekou. Rostoucí zájem návštěvníků lázní vyvolal v sousedství stavbu dalších budov pro ubytování. V roce 1724 vznikla správní budova a další hostinec.

Lázeňský areál pokračoval i na pravém pobřeží, se kterým jej spojoval dřevěný most se sochou Salvátora. Na obou koncích zábradlí stály sochy harlekýnů, opatřené hracími strojky. Na lukách za mostem bylo obdélníkové závodiště (rejdiště), zdobené 40 soškami kamenných trpaslíků. Postavy trpaslíků znázorňovaly hrůzy třicetileté války (podle Callotových rytin) a také obličeje lidí, které hrabě neměl v lásce. Na kratších stranách „bazénu“ stála socha medvěda a býka, uprostřed se vypínaly dva obelisky. Na jednom vrcholu stála otáčející se dřevěná plastika ženy s mečem znázorňující Spravedlnost, na druhém pak socha Pravdy. Oba tyto pojmy byly pro hraběte Sporcka velice důležité. „Pravda a spravedlnost“ bylo totiž jeho životním heslem. (Obelisky jsou nyní umístěny v zahradě hospitalu.) Nedaleko závodiště stála besídka s fontánou a vodotrysky, holubník a na východním návrší Dům filozofů s bohatou knihovnou, zaměřenou na křesťansko naučná témata. Mnoho z nich vydal hrabě Sporck ve svých tiskárnách v Lysé a v Kuksu, některé z nich byly ilustrovány nádhernými rytinami M. Rentze. Knihovna byla zničena jezuity v roce 1729.

Návrší na pravému břehu vévodil špitál (nyní NKP Hospital Kuks) s kostelem Nejsvětější trojice a hrobkou knížecí rodiny v kryptě pod ním. Stavba kostela s unikátním půdorysem nepravidelného osmiúhelníku byla zahájena v roce 1707 podle plánů Giovanni Batista Alliprandiho pod vedením stavitele Pietra Antonia Netolla a kameníka Giovanni Pietro della Torre. Hospital se začal stavět o rok později. Ten sloužil jako zaopatřovací ústav pro 100 starých a práce neschopných starců ze Sporckova panství, o které pečoval řád Milosrdných bratří. Ubytovaní dostávali bezplatně stravu, ošacení, ubytování ve společných pokojích a základní lékařskou péči. Kromě toho dostávali denně 62 dkg chleba, litr piva a měsíční kapesné 2 koruny a 16 haléřů. Za to byli povinni zúčastňovat se několikrát denně bohoslužeb. Nejvyššího věku 111 let se dožil chovanec, který zemřel v roce 1858. Na provoz hospitalu věnoval hrabě Sporck základní kapitál ve výši 100 000 zlatých a roční výnosy jednoho velkostatku panství Choustníkovo Hradiště – Kuks s příslušnými dvory, lesy a pivovarem. Správu nadace hospitalu, potvrzenou císařem Karlem VI. dne 28. 4. 1739, převzal Řád Milosrdných bratří 26. 3. 1744. K hospitalu patřila zahrada s kaplí a za zahradou stál větrný mlýn.

Terasu před kostelem Nejsvětější Trojice zdobilo osm soch Blahoslavenství, dále sochy andělů Blažené a Žalostné smrti a Náboženství, které vznikly v letech 1712 až 1718 v sochařské dílně M. B. Brauna. Na kostel navazovaly po obou stranách křídla budovy hospitalu a kláštera Milosrdných bratří dvě řady soch. Na jedné straně stály alegorie 12 Ctností, na straně druhé 12 Neřestí. Sochy byly opatřeny polychromovanými barvami. Dokumentace barevnosti soch ani tvarů doplňků (například váhy Spravedlnosti nebo vřeteno Píle) se nedochovala, stejně jako socha Pohostinnost (nahrazena dílem B. Seelinga z roku 1833). Sochy rovněž pocházely z dílny M. B. Brauna. Kromě geniálního tvůrce se na výzdobě Kuksu podílela řada dalších umělců, jako například J. Kohl a B. Zwengs a Braunovy zaměstnanci Thery, Perlwanger a rodina kameníků Pacáků.


S lázeňským areálem Kuks souviselo kouzelné místo, cíl společných vyjížděk i tichého rozjímání. Na nedalekém zalesněném návrší Nový les vytvořil M. B. Braun pro hraběte Sporcka přírodní galerii soch. Areál, vzniklý v období let 1726 až 1733, se nazývá podle největší plastiky Betlém.

Hrabě Sporck nešetřil náklady, aby opatřil lázeňské místo nádhernou výzdobou a maximálním pohodlím. Návštěvníkům zajistil mimořádné kulturní zážitky i příjemnou zábavu. Do Kuksu přicházeli už v době výstavby věhlasní umělci. Později v Kuksu často pobývali nejen umělci, ale také vlivné politické osobnosti, bohémové a filozofové. Kromě lázeňských koupelí se lázeňští hosté nechávali obveselovat hudbou a zpěvem, v letních měsících navíc divadelními představeními, přístupnými i návštěvníkům. Ve významných dnech bylo stříleno z moždířů a malých děl. Na počest vzácných hostů doplňovaly nádherné večerní osvětlení ohňostroje vypalované v pestrých obrazcích. Již jejich příjezd doprovázely zvuky troubených fanfár a slavnostní bubnování. Na jejich počest pořádal hrabě velkolepé hostiny, lovecké štvanice, hudební a divadelní představení, sportovní zápolení na závodišti, projížďky na lodičkách po Labi a společné vyjížďky v sedle. Je samozřejmé, že mnozí z nich navštěvovali pověstné lázně.
Přes veškeré radovánky si návštěvníci připomínali realitu života. Z knížecí ložnice i ze zámeckých arkád na levém břehu byl po setmění vidět plamínek věčného světla za mřížovými vraty rodinné hraběcí hrobky pod schodištěm kostela na protějším svahu. Nebyla to morbidní záliba hostitele. Úsloví „Memento mori“ (pamatuj na smrt = člověk je smrtelný) bylo jedním z hlavních hesel doby baroka.
Se stejnou rychlostí, s jakou pohádkový Kuks vyrostl, Kuks po necelých čtyřech desítkách let slávy zanikl. Z velkolepého areálu se do dnešní doby zachovalo jen torzo. V roce 1738 zemřel hrabě F. A. Sporck a jeho dědicové jevili o Kuks malý zájem. Vichřice a povodeň zničila o dva roky později závodiště, most přes Labe, letohrádek i holubník a zatopila lázeňské domy na nábřeží. To znamenalo začátek konce lázeňské slávy. Po opakovaných povodních a požáru v roce 1896 byly lázeňské budovy postupně bourány a v roce 1901 strženy i trosky zámku.
O tehdejší architektuře zámku a nádherné úpravě okolí si můžete udělat představu například před obrazem v dnešní expozici hospitalu a pak na dochovaném širokém schodišti, které k němu kdysi vedlo. Z bohaté sadovnické úpravy na obou svazích lázeňského areálu také nezůstalo prakticky nic.

Ladislav Lašek a Vladimír Kučera
30.11.2002

Překlad (translations)

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání

Datum a čas

Dnes je středa, 4. 12. 2024, 10:45:43

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26
1 2 3 4 5

Najdete nás na:

 

 

fb   ig  tweet

 

Naše projekty podporují

 

krajcez

logo

Odstávka elektřiny

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky